K první smrtelné dopravní nehodě stačilo 6,5 km/h. Co všechno se změnilo?

Zhruba 6,5 kilometru v hodině. To je rychlost, která 17. srpna 1869 stačila ke způsobení první smrtelné automobilové nehody. V Londýně tehdy probíhala přehlídka nejmodernější techniky. Lidé byli v ulicích zvyklí na koně, vrčící motory pro ně byly stále jen vzácný úkaz, na který neuměli reagovat.

To také zřejmě vedlo k úmrtí 24leté Bridget Driscollové. Arthur Edsall, který řídil automobil značky Roger-Benz, tehdy svůj úkol nezvládal. Z důvodů, které nikdo nedokázal spolehlivě vysvětlit, začal z ničeho nic na silnici kličkovat. Mladá žena zřejmě v panice vstoupila do vozovky a na obranu před automobilem zvedla deštník. Utrpěla těžká zranění a srážku nepřežila. Bylo zřejmé, že je potřeba začít řešit bezpečnost.

Kromě postupných omezení, jako bylo například zavedení prvních silničních zákonů nebo vytvoření prvních řidičských průkazů, prošly vývojem zejména technologie.

Nové technologie na záchranu životů

Začátkem 20. století byla už auta opatřená prvními skly. Brzy se ale ukázalo, že to není dobré řešení. Střepy při nehodách způsobovaly zbytečná zranění. Problém vyřešila až první bezpečnostní skla, která se objevila v roce 1919.

Za největší revoluci v bezpečnosti za volantem se nicméně považuje rok 1959. Tehdy automobilka Volvo, představila své první tříbodové bezpečnostní pásy, které jsou i dnes vnímány jako jedno z nejúčinnějších bezpečnostních opatření.

V 50. letech vzniká také myšlenka další klíčové technologie a tou jsou airbagy. V roce 1952 přišel John W. Hetrick s první koncepcí. Nápad se nicméně uchytil až začátkem 70. let u vývojářů společnosti Ford. Automobilka v roce 1971 vyrobila první zkušební flotilu vybavenou airbagy, která se do sériové výroby dostala v roce 1974. Vynález se ale tehdy instaloval pouze do luxusních vozů. Evropa si musela ještě pár let počkat, nicméně nakonec v roce 1981 i Mercedes-Benz představil první sérii vozů s airbagem.

Chytří ochránci

Současnost bezpečnostních prvků pak patří především digitálním technologiím. Mezi nejvýznamnější z nich se dnes počítá adaptivní tempomat. Jednak dělá jízdu pohodlnější, zároveň ale automaticky dodržuje bezpečnou vzdálenost mezi vozidly. To se hodí hlavně jako ochrana v hustém provozu. S tím souvisejí také velmi úspěšné systém automatického nouzového brzdění, které jsou navržené tak, aby v případě nebezpečí samostatně aktivovaly brzdy a předešly nehodě, nebo alespoň zmírnil její následky.

V nových autech se stává standardem také systém sledování jízdních pruhů, který monitoruje polohu vozidla na vozovce a může zasáhnout v případě, že řidič neúmyslně opustí svůj jízdní pruh. To zabraňuje hlavně dopravním nehodám z únavy, nebo nepozornosti.

A digitální technologie jsou zřejmě i hudba budoucnosti. Vývojáři pracují na systémech, díky kterým budou například vozidla automaticky komunikovat mezi sebou a posílat si varování třeba na mokrou, nebo namrzlou vozovku. Budou schopná spolupracovat s chytrými semafory a dalšími technologiemi, na to si ale nejspíš ještě pár let počkáme.